V předmětu Kyberbezpečnost jako designový prostor pro intervenci jsem se rozhodla zaměřit na problém, který jsem v posledních měsícíh a možná i letech opakovaně pozorovala ve svém okolí i na sobě samotné – falešná oznámení o blokaci účtů na sociálních sítích.

Nejde o ojedinělý incident. Je to téma, které se neustále vrací v podnikatelských skupinách, v soukromých zprávách i v komentářích pod příspěvky. Lidé si posílají screenshoty, ptají se „Je to spam?“, „Mám reagovat?“, „Přijdu o účet?“.
A za těmito otázkami je cítit emoční tlak – strach, panika, stud, nejistota.

Pro mnoho online podnikatelů totiž účet na Facebooku nebo Instagramu není jen profil. Je to zdroj obživy.

V průběhu kurzu se pro mě zásadně změnil pohled na kyberbezpečnost. Přestala jsem ji vnímat jen jako technologii, pravidla a bezpečnostní nástroje. Začala jsem ji chápat jako prostor lidského rozhodování.

Kyberprostor se skládá z technických vrstev – hardware, software, data, systémy.
Ale zároveň je tvořen lidskými faktory – emocemi, chováním, důvěrou, studem, tlakem na výkon i strachem ze ztráty.

A právě v tomto napětí vzniká moment, kdy člověk klikne… nebo neklikne

Ve fázi objevování jsem kombinovala několik zdrojů:

• vlastní zkušenost
• pozorování diskusí v podnikatelských skupinách
• desk research (Facebook, Instagram)
• kvantitativní průzkum - dotazník sdílený mezi online podnikateli

Výsledky nebyly překvapivé – ale byly silné.

• 100 % respondentů se s podobnou hrozbou setkalo.
• Dominantním pocitem byla nejistota a osamělost.
• Přestože mnozí deklarovali „že se spoléhají na sebe“, v krizové situaci chyběla rychlá opora.
• Opakovala se poptávka po jednoduchém nástroji pro rychlé ověření situace.

Silným momentem pro mě byla jedna z odpovědí v dotazníku:

„Strach, že o účet přijdu, když nic neudělám. Nejvíc jsem se bála vyhrožování, že jsem využila cizí vlastnictví, o kterém jsem nevěděla.“

Tahle věta velmi přesně vystihuje, že problém není jen neznalost pravidel. Je to emoční paralýza v momentu rozhodnutí.

Na základě zjištění jsem formulovala svůj point of view:

Online podnikatelé potřebují v momentu podezřelé zprávy rychlou a jasnou oporu, protože stres a pocit osamělosti snižují jejich schopnost rozpoznat kybernetickou hrozbu a bezpečně reagovat.

Najednou už nešlo o jakousi výuku bezpečnosti. Šlo o design informace v kritickém okamžiku.

V ideové fázi jsem zvažovala několik možností:

• rozhodovací strom
• vizuální karusel pro sociální sítě
• krátký textový návod
• checklist signálů phishingu

Jako nejvhodnější se ukázal checklist* – forma, která je rychlá, přehledná a sdílitelná. Neřeší všechno. Ale pomáhá zastavit se o vteřinu dřív, než člověk klikne.

*Vizuálně jsem checklist upravila do karuselu, aby byl snadno použitelný na sociálních sítích. 

Vznikl vizuálně jednoduchý checklist zaměřený na:

• jazyk zprávy
• tlak na rychlost
• podezřelé odkazy
• požadavek na hesla
• neidentifikovatelného odesílatele

Záměrně bez IT žargonu.
Záměrně bez strašení.
Jako malá opora v momentu nejistoty.

Checklist jsem upravila do karuselu pro snazší sdílení na sociálních sítích a lepší možnosti měřit reakce.
Artefakt je nyní ve fázi sdílení a testování v podnikatelských komunitách. Je to tedy stále v běhu.
Checklist v pdf je ke stažení níže. 

Během práce se pro mě vykrystalizovalo několik zásadních poznání:

• Emoce často převáží nad znalostmi.
• Lidé nechtějí složité návody. Chtějí jednoduchost a rychlost.
• Bezpečnost není jen technologický problém – je to sociální jev.
• Design může snížit paniku, i když nevyřeší celý systém.

A možná nejdůležitější zjištění:

Kyberbezpečnost není jen o ochraně dat. Je o ochraně lidského rozhodování.

Projekt mi velmi konkrétně ukázal, co znamená design informační služby v praxi:

• strukturování informací
• práce s uživatelskou vrstvou bezpečnosti
• komunitní přístup místo autoritativního poučování
• bottom-up logika místo top-down nařízení

Nešlo o vytvoření dokonalého řešení. Šlo o vytvoření malé, smysluplné intervence, která může někomu ušetřit stres – a možná i účet.