Jedna z nejzábavnějších povinných aktivit v rámci praktického ponoření se do tématu zněla: "zhlédněte následující filmy a napište reflexi k leadershipu"

1. Společenství mrtvých básníků - zaměřte se na hl. hrdinu “Kapitána”, vůdce klukovské party Neil a ředitel školy → vytáhněte aspekty toho, proč tyto tři ostatní vnímají za leadera

2. Die Welle/Mein Führer/Můj vůdce - film je o středoškolské skupině → jsou tu nějaké prvky při budování “firemní kultury” daného společenství → které prvky definují identitu lidem, že jsou ochotni být součástí skupiny

3. Vlk z Wallstreet - jak hl. hrdina buduje individuální identitu každého makléře

Společenství mrtvých básníků
Ve filmu se objevují hned tři typy leaderů. John Keating („Kapitán“) je charismatický učitel, který si autoritu získává autenticitou a nadšením pro literaturu. Ostatní ho následují, protože jim dává svobodu a inspiraci přemýšlet jinak. Neil Perry se stává vůdcem klukovské party – jeho energie, odvaha a schopnost strhnout ostatní k aktivitám mimo školní pravidla z něj dělají přirozeného lídra skupiny. A nakonec ředitel Nolan představuje formální autoritu. Jeho vedení stojí na hierarchii, disciplíně a trestech. Každý z nich má jiný způsob, jak si zajistit autoritu: Keating přes hodnoty, Neil přes osobní příklad a Nolan přes moc a pravidla.

Die Welle (Vlna)
Experiment učitele Wengera ukazuje, jak snadno lze vytvořit soudržný „kmen“. Skupina studentů získává identitu díky několika prvkům: jednotné oblečení (bílé košile), jasná pravidla, společný symbol a logo, dokonce i specifický pozdrav. Silným momentem je pocit sounáležitosti a ostré vymezení „my versus oni“. Nevyřčeným, ale zásadním prvkem, je také Wengerovo charisma a ochota studentů obětovat vlastní individualitu pro pocit, že „někam patří“. To vše dohromady vytváří silnou "firemní kulturu" – soudržnou, ale zároveň nebezpečně náchylnou k manipulaci a fanatismu.

Vlk z Wall Street
Jordan Belfort buduje svou skupinu makléřů podobnými prvky jako ve Vlně – jen v jiném prostředí. Vytváří identitu firmy prostřednictvím rituálů (tlukot do hrudi, motivační proslovy), sdíleného příběhu úspěchu a slibu bohatství. Každému jednotlivci dává pocit, že může být výjimečný, pokud se zcela oddá systému. Podobně jako ve Vlně se objevuje silný moment „my versus oni“ – v tomto případě oddělení od zbytku společnosti a pocit nadřazenosti. To, co není vždy explicitně řečeno, ale je všudypřítomné, je tlak na loajalitu, bezpodmínečné plnění pravidel skupiny a absence etiky.

Srovnání Die Welle a Vlk z Wall Street
Oba příběhy ukazují, jak lze skupinu lidí sjednotit pomocí symbolů, rituálů a silné společné identity. Ve Vlně to byly uniformy a disciplína, ve Vlkovi rituály a finanční sny. Oba lídři – Wenger i Belfort – používají motivaci, která sahá hlouběji než samotné úkoly: pocit, že jednotlivec je součástí něčeho většího. Rozdíl je v prostředí a cílech: Vlna demonstruje, jak snadno vzniká autoritářství, Vlk z Wall Street ukazuje, jak se z podobných principů může stát motor extrémně výdělečné, ale morálně prázdné firmy.

Všechny tři filmy ukazují, že leadership není jen o formální funkci. Autoritu lze získat charismatem, vizí, osobním příkladem nebo i strachem. Zároveň ale platí, že síla lídra nese odpovědnost – bez etických hranic se může z inspirace stát manipulace. Pro mě osobně je inspirativní odvaha Johna Keatinga a zároveň varující síla experimentu ve Vlně i cynického Belforta. Vnímám, že úkolem lídra není jen sjednotit skupinu, ale také udržet její hodnoty v bezpečném a udržitelném rámci.

Autenticita a inspirace (Keating) – pokud chci vést lidi, musím být pravdivá sama k sobě a umět sdílet svou vášeň. To je pro mě motivace k tomu, abych i ve svých projektech působila přirozeně a neformálně, protože právě to vyvolává důvěru. Pokud bych se měla k některému z těchto 3 verzí leadera přirovnat, pak by to byl právě Keating a jeho snaha o autenticitu, inspiraci a dělání věcí jinak v rámci nastavených, nejen etických pravidel. 

Budování kultury (Vlna, Vlk z Wall Street) – síla rituálů a symbolů mi připomíná, jak mocně mohou působit drobné opakující se prvky. Ve své praxi je chci používat vědomě a s opatrností – například při vytváření komunitních kurzů či klubů. Jde o to posilovat soudržnost, ale vždy s respektem k individualitě.

Etika a hranice – obě ukázky leaderů v podobě Wengera a Belforta mi pomohly uvědomit si, že lídr je zodpovědný nejen za výsledky, ale i za atmosféru a dopady. Pro mě osobně to znamená hlídat si, aby moje projekty nestály jen na výkonu nebo slepé loajalitě, ale aby podporovaly otevřenost a kritické myšlení.