Kdo jsem
Běh životem 1 člověka
Kdo jsem, co jsem dělala, kam jdu
V roce 2023 mi bylo 44 a jsem na sebe pyšná, protože za těch pár let jsem toho stihla hodně
️♥ narodit se té nejlepší mámě pod sluncem a tátovi, na kterého teď už taky vzpomínám jinak, než před lety a možná víc věcí chápu víc
♥ mít 3 úžasné bráchy a prožít s nimi parádní dětství
♥ vystudovat gympl (Mirka chodila na gympl, jak říká s oblibou můj Aleš, kterého jsem potkala na plese, když jsem na ten gympl chodila)
♥ nedostat se na vysokou (chtěla jsem dělat žurnalistiku a sveřepě si za tím stála i když přijímali asi 14 lidí z 2000)
♥ stát se polosirotkem
♥ vystudovat cestovní ruch na konci 90ek na VOŠce v Telči
♥ začít pracovat v 21 a zjistit, že práce může opravdu člověka bavit
♥ přestěhovat se do Prahy (původně jsem spíš chtěla do Brna)
♥ zažít obrovskou bolest, když můj starší brácha, vzor a živel, měl vážnou autonehodu a celý jeho (a nejenom jeho) život to změnilo od základu
♥ vedle práce vystudovat vysokou školu v oboru, ve kterém jsem od svých 24 let v podstatě vůbec nepracovala, ale který mě do teď zajímá
♥ stát se 2x ředitelkou 2 zahraničních IT firem a pracovat převážně s muži
♥ cestovat po světě ve svém pracovním i volném čase
♥ stát se úplným sirotkem
♥ pracovat pro českou, britskou, švýcarskou, dánskou i německou firmu a zjistit, že nikde to není dokonalé, ale všude to může být skvělé
♥ učit v jazykovce a v 35 zjistit, že mě učení a kontakt s lidmi, kteří chtějí pomoct s angličtinou nesmírně baví a nabíjí (v mládí jsem si často říkala, že hlavně nechci být „učitelka“)
♥ mít 2 a více zaměstnání současně a do toho ještě studovat a svobodně se vzdělávat
♥ vdát se na prahu čtyřicítky a přidat si ke svému příjmení ještě další
♥ v 38 poprvé opusinkovat HVĚZDU mého života – STELLINKU (a to jsme s Alešem dlouho byli přesvědčení, že ty děti asi nechceme, protože jen pláčou, prdí a není s nimi řeč)
♥ zjistit, že dítě vám obrátí celý svět vzhůru nohama a vy často jen bezmocně pozorujete, co se děje a můžete zapomenout na vše, co bylo před tím (včetně řízení týmu 40 dospělých lidí, protože dítě vám na vaše profesionální zkušenosti, přístupy a strategie z vysoka kašle)
♥ ve 40 oslavit příchod pana BERNARDA V. (a zjistit, že 2 děti jsou opravdu o jedno víc a je to znát)
♥ po čtyřicítce začít poprvé v životě budovat svůj vlastní pracovní sen a zjistit, že s dětmi na palubě a v onlinu jsou pravidla hry úplně jiná a přiznat si, že stojím zase na úplném začátku své „kariéry“
♥ najít a začít dělat v životě věci, které mě baví, dělají mi radost a jsem v nich dobrá
♥ najít v životě lidi, kteří mě baví, zažívám s nimi radost a cítím se s nimi báječně a
♥ v 44 letech začít přepisovat své profesní zaměření na smysluplný design služeb, ve kterých je centrem pozornosti uživatel.
Design informačních služeb
jsem začala studovat, protože se chci naučit navrhovat vzdělávací služby tak, aby byly uživatelsky přínosné a přátelské. Služby, které se neschovávají za rozsáhlé znalosti svého autora, ale víc vyhovují potřebám uživatele a respektují ho.
Design Thinking je něco, s čím se setkáváme v životě často, jen tomu nedáváme nálepky a dobře znějící jména.
Principy empatie, jednoduchosti, funkčnosti i optimismus k mému životu patří od nepaměti, design nedesign.
Ptám se. Analyzuji. Vířím nápady. Hledám cesty a nalézám řešení, abych se vrátila na začátek a začala se znovu ptát.
A všechny tyto prvky patří také do designového myšlení.
JSEM tedy DESIGNÉR?! 🙂
Chci se zaměřit na design vzdělávacích služeb pro věkovou kategorii 45+, a protože do této věkové skupiny už vlastně také patřím, beru studium z dlouhodobé perspektivy také jako příležitost vylepšit si své know-how a jako investici do své budoucnosti. Zajímá mě UX design a využití technologií pro vzdělávací služby a chci pomáhat dalším navrhovat smysluplné a uživatelsky přívětivé produkty.
A pokud jsi dočetl/a až sem, vítám tě v mém světě, ve KTERÉM JE MOŽNÉ ÚPLNĚ VŠECHNO BEZ OHLEDU NA PŘESVĚDČENÍ, PLÁNY, VZDĚLÁNÍ A VŠEOBECNÁ OČEKÁVÁNÍ. Stejně jako v tom tvém.